Radiolokátor neboli radar - je elektronický přístroj určený k indentifikaci, zaměření a určení vzdálenosti objektů pomocí velmi krátkých elektromagnetických vln.
Elektromagnetické záření či vlny je kombinace příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole. Toto záření zkoumá elektrodynamika, což je jeden z mnoha oborů fyziky. Jakýkoli elektrický náboj, jenž se pohybuje s nenulovým zrychlením, vydává elektromagnetické vlnění. Pokud vodičem prochází střídavý elektrický proud, vyzařuje elektromagnetické záření, které má frekvenci proudu. Elektromagnetické záření se dá považovat za vlnu nebo proud částic. Elektromagnetické pole může ve vodiči indukovat napětí a naopak. Této schopnosti člověk využívá v anténách. Je známé, že elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se v tomto případě přemění na teplo. Na tomto principu je postavena mikrovlnná trouba.
Princip činnosti
Mikrovlnná energie (používané frekvence se podle určení radiolokátoru pohybují od 30 MHz až po desítky GHz) jsou vysílány ve velmi krátkých impulzech o velkém výkonu (výkon je určující pro dosah a vlastnosti) a v pauzách jsou přijímány odražené vlny. Vyslané vlny se při šíření prostorem mohou odrážet od objektů (cílů) nebo od rozhraní jednotlivých prostředí (oblačnost, rozhraní teplého a studeného vzduchu atd.). Vzdálenosti detekovaných předmětů jsou určovány pomocí časové korelace vyslaného a přijímaného signálu. U jednoduchých přístrojů se zobrazuje tato vzdálenost v měřítku přístroje jako horizontální délka diagramu, příjem odraženého signálu jako vertikální úsečka. Prostorový obraz poskytují pozdější radiolokátorové sestavy s pohyblivými anténami v horizontálním i vertikálním směru. U dnes obvyklých panoramatických přístrojů horizontální anténa rotuje. Není to však podmínkou, fázované antény umožňují měnit směr vysílání a příjmu i bez pohybu.
Moderní 3D přehledový lokátor tedy využívá rotaci antény a zároveň manipuluje s vysílacím a přijímacím svazkem což mu umožňuje měřit výšku cíle. Na stínítku pozorovací obrazovky se paprsek pohybuje souhlasně s anténou a při zachycení odrazu zesílí intenzita jeho světla (tímto způsobem bylo využíváno vlastností luminoforu na stínítku k integrování a tedy jistému způsobu filtrace), současně se vysvěcují úhlové a vzdálenostní značky takže v měřítku přístroje vznikne na obrazovce mapa měřené oblasti s vyznačením všech odrážejících předmětů, jako jsou letadla a lodi s vyznačením jejich dopravních koridorů, velké městské objekty, vodní toky apod. Analogové zobrazovací zařízení jsou dnes nahrazována digitálními (tzv. extraktory) které umožňují zobrazovat více údajů, jsou přesnější v měření parametrů, komfortnější pro uživatele a umožňují snazší distribuci získaných dat uživatelům (případně současné slučování dat z více čidel).